Utøya, 22. července

Film hodnotím ze dvou   hledisek. Jednak téma, které   zpracovává. Kdy jistý   fašoun povraždí na   sedmdesát sociálně   demokratických dětí. Tato   událost mnou samotným před   sedmi lety dosti otřásla. A   to přesto, že se to   odehrálo v nějakém Norsku.  
A druhé hledisko je   způsob zpracování. Celý   film je natočen v podstatě   bez střihu. Oddělena je jen   část s atentátem na   vládní budovu. Pak se   přeneseme mezi mládež a   začneme prožívat to pravé   napětí. Podobná technologie   vyprávění, kterou tvůrci   vybrali, není novinkou.   Kamera celý děj doprovází   hlavní hrdinku. Atmosféru   strachu a napětí to spíše   umocňuje. Kaja, tak se ta   náctiletá dívka jmenuje,   zažije během 72 minut   spoustu situací, které by se   každý rád vyhnul. Strach o   vlastní život, strach o   život vlastní sestry,   nekonečný čas, kdy padají   výstřely a ozývají se   volání o pomoc či výkřiky   těsně před smrtí. Studený   sychravý letní den byl   důkazem toho, že nejen v USA   se masově vraždí děti.   Norsko zažilo svůj první   vážný teroristický útok,   kdy zemřelo 77 lidí.

║Rozpočet   $22miliónov║Tržby   Celosvetovo $3,649,000▐   Smutná ohavnosť, je aj   odvahou niečo takéto   točiť, nechápem ako na to   mohli mať domáci Nóri   vôbec žalúdok. Po   technickej stránke ide o   zaujímavé prevedenie,   klobúk dolu utiahnuť to   celé bez jedného strihu. To   chce pevné nervy a riadnu   organizáciu štábu. Na   druhú stranu mi to ale príde   až zbytočne zdĺhavé,   nedostane sa to pod kožu tak   akoby malo. Tie výstreli   niekde z diaľky schladia,   rovnako tak záver, keď sa   kamera pohybuje medzi obetami   na pobreží, pri útese ale   asi to je tak všetko,   prevažne to je také   uťahané, občas až   nezmyselné, keď sa dievča   na ktorú je zameraná kamera   a teda aj príbeh, vyberie do   tábora pri maximálnom   ohrození hľadať sestru.   /60%/

Napínavé, i přesto, že   jsou karty rozdány dlouho   dopředu. "GoPro"   styl tu působí skvěle, tak   nějak realisticky. Po   patnácti minutách si   člověk říká, sakra, kde   jsou ty záchranné složky   tak dlouho. Jiný pohled na   tuto tragédii,na mě působí   daleko intenzivněji jak 22   July.

Utøya, 22. července je velmi   zajímavý snímek. Hlavně   respekt kameramanovi, muselo   to dát hodně práce.   Zárukou jsou hlavně   úžasné herecké výkony.   Měl jsem strach o postavy,   měl jsem strach o to, aby je   útočník nenasel. Místy   hodně napínavé. Hudba tam   žádná neni ne proto, že   někdo byl líný ji   vytvořit, ale proto, aby to   bylo víc realistické.   Prostě aby to bylo tak, jak   to prožívaly oběti útoku.   Někomu můžou připadat   některé scény nudné(ě).   Např když si tam někdo 15   minut s někým povídá. Ono   se to jeví nudně, a nudné   to taky pro nás je, ale to   patří do toho filmu. Takhle   to zažívaly obeti. Prostě   úžasné.